1 Úvod

Mosambik, jiho-východo africká země s kalašnikovem na vlajce, zažívá v posledních třech letech explozi násilí spojeného s islamistickým hnutím působícím v severní přímořské provincii Cabo Delgado. Až do loňska však konflikt na severovýchodě Mosambiku probíhal spíše mimo zájem většiny evropských médií. Na konci března však islamisté (místními nazývaní al Shabab) zaútočili ze tří směrů na přístavní město Palma (cca 20 km jižně od hranice s Tanzanií).1 Útok na město si vyžádal desítky mrtvých (včetně cizinců) a zároveň přiměl firmu Total k přerušení těžby zemního plynu, což je pro mimořádně chudý Mosambik tvrdá rána. Jasně se také ukázalo, že Mosambik bez vnější pomoci povstalce rychle neporazí.

Text níže nabízí několik postřehů k situaci, přičemž se datově opírá především o databázi ACLED (https://acleddata.com/). Data pokrývají období 1-1-2015 - 30-6-2021 a využívají terminologii této databáze. Laskavý čtenář snad omluví, že mapy používají anglické značení souřadnic. Zdroje uvádím v poznámkách, primárně však jen výběrově ke specifičtějším informacím.

2 Eskalující konflikt

Bezpečnostní situace v chudém Mosambiku (do r. 1975 zámořském území Portugalska) nebyla klidná ani po konci mnohaleté občanské války mezi komunistickým hnutím FRELIMO a opozičním hnutím RENAMO v roce 1992. Tento konflikt, byť v nižší intenzitě, se opětovně rozhořel v letech 2013 a 2014 a podařilo se jej uzavřít až před dvěma lety. Některé skupinky RENAMO však pokračovaly v bojích i poté.

Jak ale ukazuje animovaná mapa níže, množství násilných incidentů v Cabo Delgado však od roku 2018 výrazně převyšuje počty incidentů spojených s doznívajícím konfliktem s hnutím RENAMO (probíhajícím ve středních částech země). Již tato základní data ukazují, že situace v Cabo Delgado se v posledních letech zcela vymkla kontrole.

Jedna věc jsou jednotlivé násilné incidenty, druhá oběti na životech. Jak ukazuje následující graf, od roku 2018 právě na vrub konfliktu v Cabo Delgado připadá drtivá většina všech obětí. A to jak v kategorii boje, tak v kategorii násilí proti civilistům napříč celým (jak jsme řekli, zdaleka ne klidným) Mosambikem. Dodejme, že samotná provincie Cabo Delgado má pod 2,5 milionu obyvatel.

Uvedená čísla sice ukazují, že se konflikt dotýká i civilistů, leč v číslech samotných zaniká brutální charakter konfliktu. Dle očitých svědectví uprchlíků z napadených vesnic islamisté dekapitovali i dvanáctileté děti.2 Jakkoliv je věk sťatých extrémně nízký, působení islamistů se od samého začátku nese v mimořádně brutálním duchu. Nicméně i mosambická armáda čelí přinejmenším vážným podezřením ze zločinů proti lidskosti a lze se domnívat, že přešlapy vládních sil jsou jedním z faktorů napomáhajících rozvoji islamistického hnutí.3 S ohledem na brutalitu konfliktu tedy nepřekvapí, že z domovů prchlo několik set tisíc obyvatel, což situaci dále komplikuje. K civilním ale i vojenským obětem dodejme, že vláda výrazně omezuje informování z oblasti a je tedy třeba brát informace o obětech s opatrností.

3 Kde jsme?

Logickou otázkou mnoha čtenářů bude, kde se konflikt vzal, jak je možné, že armáda Mosambiku nebyla schopná povstalce porazit a jaká je situace nyní?

Sever Mosambiku byl několik staletí obýván muslimy (ti však zdaleka netvoří drtivou většinu populace). Náboženské pnutí však do posledních let nebylo významné. Ostatně, zatímco střední část Mosambiku byla baštou opozičního RENAMA, samotné Cabo Delgado podporovalo vládní FRELIMO (právě z této provincie zahajoval boj proti Portugalcům soudruh Samora Machel). Zdá se, že velkou roli ve změně situace hrála kombinace dlouhodobě neřešené chudoby, vytrvalého nezájmu 1800 km vzdáleného centra a faktu, že z těžebních projektů (zejména zemní plyn) místní fakticky neprofitovali.
Konfliktu ale významně nahrává i řada kontextuálních faktorů. Především je to relativní blízkost islamistických skupin v dalších státech východní Afriky (zejména Tanzanii, Keni a Somálsku). Členové těchto skupin mohou výrazně zvýšit bojové schopnosti lokálních povstalců a případně i nabídnout kontakt na další významné aktéry zapojených do mezinárodních islamistických struktur (dárci financí, pašeráci, překupníci zbraní ap.). Dle svědectví těch, kterým se podařilo uprchnout ze zajetí po útoku na Palmu, se mezi islamistickmi bojovníky vyskytují právě i zmínění Tanzanijci a Somálci.4 Ostatně jedním z údajných vůdců islamistů má být Tanzanijec Abu Yasir Hassan.
Nepodceňujme však ani prostou geografickou vzdálenost regionu od Maputa (vzdušnou čarou 1800 km, silniční vzdálenost pak činí přes 2500 km) znamenající, že reakce vládních sil byla v počátcích povstání vždy opožděná. K tomu se připojuje již zmíněný fakt, že ještě v letech 2017 a 2018 musela mozambická armáda působit i ve středu země proti skupinám RENAMA, což nutně odčerpávalo nepočetné síly ze severu země.
Pro našince připomeňme, že mosambická armáda měla v roce 2020 cca 13 000 vojáků a to ještě s minimem funkčních těžších zbraní.5 I díky nesmírně omezenému vojenskému rozpočtu disponuje jen minimem bojových letadel a helikoptér a stejně tak omezená je síla Mozmabiku i na moři. Nepočetnost pozemních sil a absence leteckých a námořních sil znemožňuje efektivní kontrolu jak vzdálených pohraničních oblastí, tak i oblasti Mozambického průlivu a přilehlých vod. Pro povstalce jde o ideální podmínky jak pro vlastní operace, tak pro udržování pašeráckých tras (ať již pozemních, či námořních).
Počet povstalců se odhaduje kolem 3-3,5 tisíc.6 To je sice výrazně méně, než nominální počet Mozmabických vojáků, ale s ohledem na geografii Mosambiku a zdaleka ne ideální bezpečnostní situaci v dalších částech země jde o sílu, která je nad síly ozbrojených sil státu.
V tomto kontextu je pak také třeba vnímat relativně “omezené” ztráty na životech. Pro mozambickou armádu je ztráta např. 100, nebo i 50 vojáků relativně zásadní událostí, která snadno dokáže na několik měsíců ovlivnit bojeschopnost vládních sil. K tomu se samozřejmě připojuje i fakt, že dle dospuných informací lze vycvičenost vládních sil označit za omezenou (vzhledem k malým finančním prostředkům a nízké úrovni vzdělanosti se nejedná o nic překvapivého).7 K těmto problémům dále přistupovala i dřívější snaha politicky vyvažovat pozice FRELIMO a RENAMO v rámci armádní hierarchie. Tento politický aspekt v obsazování klíčových postů v armádě sice stabilizoval politickou situaci, bohužel měl za následek výběr vyšších důstojníků spíše dle klíče politického, než odborného. Nepřekvapí tak, že mosambická armáda měla a dodnes má v řadě střetnutí s islamisty poměrně velké ztráty (a to i pokud nejde např. o léčku).
Maputo se snažilo svou slabost řešit již v roce 2019 přivedením ruských žoldnéřů - Wagnerovců. Tento pokus slavně nedopadl. Wagnerovci se dostali do několika léček, ztratili asi 11 mrtvých a několik raněných a následně jejich aktivita uvadla.8 Následovalo přivedení skupiny Dycke International, které však doposud také nepřineslo kýžený zvrat. Zajímavé je, že vláda v Maputu, byla k oficiální meziníárodní pomoci dlouho poměrně vlažná, přestože má zjevné problémy situaci zvládnout. Ve druhé polovině roku 2020 se situace stala tak kritickou, že přímou pomoc začaly otevřeně nabízet i různé státy. V případě EU jde primárně o Portugalsko. To v dubnu poslalo do země i šedesátku commandos pro posílení výcviku mosambických sil.9 Pozice Portugalska je však poněkud komplikována tím, že pokud by se mělo podílet na bojových operacích, odehrávaly by se v oblastech, kde začalo proti-portugalské povstání Samory Machela v šedesátých letech. Výcvikovou podporu však poskytly nedávno i USA.10
Jak je však zjevné i z mapy níže, v průběhu posledních dvou let se povstání rozrostlo a islamistům se v zásadě podařilo získat pod kontrolu poměrně rozsáhlou oblast táhnoucí se od města Palmy na jih až po zátoku Quissanga. Ve vnitrozemí je pak kontrola vlády vymezena městy Nangande, Diaca, Macomia. Přirozeně, teritoriální kontrola je v podobném konfliktu značně nestálou záležitostí, přesto je zřejmé, že se islamistům podařilo vypudit vládní síly z části Cabo Delgado.

Tento argument snad ještě lépe vynikne, pokud vykreslíme rozložení násilných incidentů dle vzdálenosti od města Macímboa da Praia - města, kde na podzim 2017 došlo k prvnímu vtěšímu útoku islamistů a města, které islamisté během roku 2020 natřikráte dobyli (napotřetí je již armáda z města nevypudila). Je zjevné, že v posledním půlroce již boje neprobíhají v Mocímboa da Praia, či v jejím užším okolí. Fakticky se ukazuje, že vládní síly již do této oblasti nejsou s to proniknout. Fakt, že islamisté udrželi mnoho měsíců kontrolu nad oblastí, kde žijí přinejmenším desítky (pravděpodobně však nižší stovky) tisíc obyvatel ukazuje, jak relativně silní jsou. A také to znamená, že se z guerilly transformují do podoby proto-státu. Jak moc budou úspěšní v této roli, zůstává nyní otevřenou otázkou.

Z pohledu islamistů lze první tři roky povstání považovat za úspěch. Vyvstává však pro ně několik strategických otázek. Angažování bojovníků ze zahraničí sice může zvýšit jejich bojové i organizační schopnosti, zároveň však hrozí jednak tím, že zahraniční bojovníci začnou diktovat širší strategii povstání (což logicky nebude lokálními lídry vítáno) a zároveň zapojení osob s vazbami na další teoristické organizace bude dalšími státy (a nejen těmi západními) bráno jako hrozba regionální stabilitě. Čím více se povstalcům podaří udržet lokální chrakter povstání, tím menší šance, že budou muset čelit silám třetích stran (proti kterým by měli mnohem menší šanci).11
Druhou otázkou je, zda je v jejich silách další postup např. směrem k městu Pemba (hlavnímu městu provincie), či dobytí již jednou napadeného města Palma. Úspěšná ofenziva by samozřejmě výrazně upevnila pozice islamistů, jenže pád těchto měst by zřejmě přitáhl ještě větší mezinárodní pozornost. V tomto ohledu je zajímavé, že mosambičtí islamisté zůstávají velmi úsporní ve své komunikaci směrem k vnějšímu světu (čímž se výrazně liší od Al-Kaidy, či Islámského státu v Sýrii a Iráku).

4 Co bude dál?

EU 3. června odsouhlasila výcvikovou misi v Mosambiku.12 Armáda Mosambiku z této iniciativy, zejména pokud bude doplněna např. technickou pomocí, bude moci významně těžit.Stejně jako v řadě jiných případů ale nejde konflikt dost dobře vyhrát a uzavřít bez autentické snahy místních elit (současné obrázky postupujícícho Tálibánu v Afghánistánu jsou více než výmluvné).
Zahraniční pomoc totiž sama o sobě neodstraní několik strukturálních problémů: (i) i díky stále doznívající občanské válce je mosambická armáda výrazně zpolitizovaná a neefektivní, (ii) geografie Mosambiku je daná a stále tak bude platit, že ozbrojené síly budou muset pokrývat nesmírně rozlehlé a poměrně málo lidnaté území se všemi (např. logistickými) problémy z toho vyplívajícími, (iii) chudoba Mosambiku je enormní a bez zlepšení ekonomické situace nepůjde ani pozvednout úroveň armády, ani nasměrovat potřebné finance do lokalit jako je Cabo Delgado, (iv) mismanagement a korupce lokálních či národních elit je něčím, co zahraniční pomoc sama o sobě nevyřeší.
Na jednu stranu je tedy pochopitelné, že se řada třetích států snaží nabídnout Maputu pomoc, protože vznik islámského státu na severu Mozambiku by jen dále destabilizoval oblast (která je institucionálně i vojensky nepřipravená takovéto výzvě čelit). Na druhou stranu, vnější pomoc obvykle nemůže vyřešit strukturální problémy, které umožňují islamistickým povstalcům fungovat.

Jan Kofroň (https://ips.fsv.cuni.cz/ipsfsv-264.html) vytvořeno 12.7.2021

  1. (https://www.rtp.pt/noticias/mundo/governo-mocambicano-desmente-controlo-da-vila-de-palma-por-jihadistas_v1308019). I přes shodu v názvu nejsou mozambičtí islamisté spojení se somálským hnutím al Shabab↩︎

  2. (https://www.rtp.pt/noticias/mundo/cabo-delgado-criancas-estao-a-ser-decapitadas-nos-ataques-terroristas_v1304948)↩︎

  3. (https://www.voanews.com/africa/release-torture-videos-prompts-denials-mozambican-authorities)↩︎

  4. (https://www.rtp.pt/noticias/mundo/mocambique-prisioneira-dos-jihadistas-conta-a-rtp-como-sobreviveu_v1310861)↩︎

  5. (https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/04597222.2021.1868798)↩︎

  6. (https://www.washingtonpost.com/world/africa/mozambique-insurgents-islamic-state/2020/11/13/82d3bc8a-2460-11eb-9c4a-0dc6242c4814_story.html)↩︎

  7. O schopnostech mosambických sil vypovídá mnohé, že podle všeho na začátku povstání neměli islamisté jednotné vedení a operovali spíše jako několik polonezávislých skupin. I přes tento handicap dokázali získat a udržet kontrolu nad řadou významných oblastí a to i pokud se mozambická armáda odhodlala k protiútoku.↩︎

  8. (https://community.apan.org/wg/tradoc-g2/fmso/m/oe-watch-articles-2-singular-format/353012?pi296680=2) Zajímavým aspektem těchto střetů je, že povstalci využívali uniforem a zbraní mozambické armády.↩︎

  9. (https://www.rtp.pt/noticias/mundo/primeiros-elementos-do-contingente-portugues-partem-na-primeira-quinzena-de-abril_n1308483)↩︎

  10. (https://www.businessinsider.com/fight-against-isis-affiliate-in-mozambique-draws-us-green-berets-2021-4)↩︎

  11. (https://warontherocks.com/2021/04/foreign-fighters-and-the-trajectory-of-violence-in-northern-mozambique/)↩︎

  12. (https://www.thedefensepost.com/2021/06/30/eu-mozambique-military-training/) do Mozambiku navíc své vojáky čerstvě vyslala i Rwanda.↩︎